Mikulášský závod

Minulou neděli byla panička ráno vzhůru hodně brzy, tušila jsem, že se schyluje k něčemu zajímavému. A když vyjelo auto z garáže, bylo mi všechno jasné - někam se jede. Nadšením jsem málem porazila vrátka, abych už byla v autě, co kdyby mě nedejbože nechtěli vzít s sebou.

Ale vzít mě museli, beze mě by to totiž nebylo ono. Jely jsme s paničkou na psí Mikulášský závod na náš cvičák. Sešlo se nás tam i přes psí zimu, drobný déšť, vítr a rozbředlý sníh poměrně hodně. Žasnu, co je na světě potřeštěných lidí, kteří jsou schopní v neděli v nekřesťanskou hodinu vstát a jít se svými psími kamarády plnit bláznivé úkoly. Například chůze po kladině a ty piškoty jsem nesměla sežrat (zato potom mě panička bohatě odměnila), nebo jsem měla aportovat, ale napřed jsem si musela v té hromadě hraček najít tu svou, a nejlepší bylo, jak mě panička táhla na koberečku jako na saních - to hned tak nějaký pes nevydržel, no taky jsem trochu fixlovala a občas se odrazila zadní tlapkou.

Skončily jsme na desátém místě - v konkurenci se psy služebních a pracovních plemen to vůbec není špatné. Dostala jsem diplom a pěknou kokardu, od paničky pochvalu a piškoty - krásně jsme si to užily, dokonce byl mezi jednotlivými disciplinami čas i na pohrátí a běhání s mými psími kamarády. A Mikuláš mi pak přinesl páreček.